Základní podmínkou spirálového růstu je vztah mezi úrovní komplexity vnitřního prostředí (tzn. schopnostmi a dovednostmi firmy a angažovaností jejích zaměstnanců) a turbulencí vnějšího prostředí (tzn. měnícími se požadavky trhu a úrovní konkurentů). Pokud je firma na vyšší úrovni než tržní prostředí, spirálový růst může probíhat; při opačném poměru se bude spíše odvíjet spirála úpadku. Největších úspěchů dosáhne pouze ta firma, která bude cíleně, dlouhodobě a systematicky zvyšovat svou úroveň, díky čemuž bude schopna jednak určovat směrování svého trhu, jednak velmi flexibilně reagovat na neočekávané změny. Podstatou spirálového managementu je vytvoření takových podmínek, které zajistí dosažení bodu zvratu, od něhož začínají působit synergické efekty vedoucí k dlouhodobému spontánnímu růstu. Bodu zvratu je dosaženo díky využití hnacích sil dynamiky spirálového růstu, jejichž úroveň je změřena a na základě zjištěných hodnot cíleně rozvíjena.

Podstata spirálového managementu

je vytvoření takových podmínek, které zajistí dosažení bodu zvratu, od něhož začínají působit synergické efekty vedoucí k dlouhodobému spontánnímu růstu. Bodu zvratu je dosaženo díky využití hnacích sil dynamiky spirálového růstu, jejichž úroveň je změřena a na základě zjištěných hodnot cíleně rozvíjena.

Souhra zákonitostí

vzájemně závislých podmínek úspěchu vytváří jak růstové síly vedoucí k dosažení tři složek bohatství, tj. ekonomických výsledků, kvality života i dlouhodobé perspektivy, tak otáčivé síly komplementárně působící komplexity, turbulence a principu neurčitosti. Rozvoj podmínek úspěchu umožní využít hnacích sil zákonitostí spirálového růstu, jejichž synergické efekty se projeví v efektivnějším dosahování cílů ve smyslu hesla: „Kdo se dře, ten se udře, kdo si hraje, ten vyhraje.“

Spirálový management

 vychází ze zákonitostí přírody a snaží se je aplikovat do prostředí firemního managementu. Základní myšlenka je postavena na přítomnosti tzv. zlatého řezu v naší přírodě, a to od rostlin, živočichů až po vesmír.

Co znamená spřátelení se s přírodními zákonitostmi

 dílčích vzájemně závislých podmínek úspěchu pro odstranění dřiny lze ilustrovat na příkladu evoluce rozvoje stromů. Stěžejní problém čerpání vody do výšky proti zákonu gravitace neřešila evoluce metodou dřiny, tj. pomocí čerpadel vyžadující dodávku energie, ale protisměrně působící přátelskou zákonitostí kapilárního vzlínání vody. Ne jinak se rozvíjela evoluční spirála i u jiných druhů rostlin a živočichů, neboť ke každé zákonitosti blokující dynamiku spirálového růstu lze nalézt řadu zákonitostí jeho dynamiku posilující. Život je vynalézavý v nacházení cest jak z problémů učinit příležitosti. Spirálový management je proto nejen naukou o zákonitostech úspěchu, ale i o postupech jak úspěchu dosáhnout s maximálním využitím hnacích sil těchto zákonitostí.